2. ledna 2011

Barbara Balášová o svém životě

Přepis záznamu rozhovoru Věry Šejvlové se zpěvačkou a tanečnicí Barbarou Balášovou, jejíž písně v Gruniku zpíváme. Tvrdý život na horách je do Barbařina vyprávění vryt, až se tají dech. Posuďte sami.

Zapsala Věra Šejvlová, Těšiňoky, 2. 8. 1950

B. Balášová narozená 13. 7. 1877 jako pátá z dvanácti dětí. Narodila se v Jamníku a jmenovala se Koubová. Matka byla z Jamníka a jmenovala se za svobody Lukešová, otec z Řehucího. Maminka pracovala doma, tatik v lese, těžařil a co se dalo, „mel prat a zostali chromi. K tomu potem leželi 15 roku. Jak šli ven, jak byli ve dva konce myšmi (vlekl se) – ež k smrti. Maminka měli bidu. My sme zostali žebrokami.

Aby uživila 12 dětí a nemocného muže, prodala chalupu, kousek pole i krávu za 300 rýnských. Když je spotřebovali, nebývalo často co do úst. „Jak sem měla 10 rokov, šla sem na služby kravy past.“ Ostatní děti šly rovněž na služby (vyrostli z nich jen 3 děvčata a 2 chlapci). Ona chodila z jednoho místa na druhé (3 roky u Krasule na Hamrach), protože se všude měla zle, „z jednoho mista sem pošla, z druheho dva razy utikla. Do školy sem chodila raz za tyděň, lebo dva razy, lebo aji raz za 14 dni, bo nebylo co na sebě. Bo kupiť bylo, ale nebylo za co. V 15 rokach sem ešče něměla butuv.

V 21 letech se vdala (nešťastně – muž pil a byl duševně tupý, „také těla už 50 rokov za sebu tahnu"). Ještě 15 roků jako vdaná bydlela s matkou a sourozenci „v take malunke izbečce. 11 rokuv něbylo děti, potem byly štyry, potem 8 rokuv nic a potem synek (v 48. roce věku). Tych 11 rokuv chodila po robotách pro sedlakach, do lesa, po panské robotě – školky, koumy nosily na Lojkasčance ku cestě. Po 15 rokach to tu (Těšiňoky) kupili a včil je teho do smrti luto, bo nemože do kostela ani na nadraži." (všude velmi daleko). Z dětí jedno umřelo, mělo 4 roky.

Pěsničky znala od straších rub (Němcula, od té Mahdalenky (její nejlepší kamarádka, s kterou tolik zpívaly. Byla ji na pohřebě a že tak daleko neušla, vezla se s Mahdalenkou na vozje – sedla sobě ku jej hlavě.) "Ta němcula chodila ustavičně zpivajuci. To bylo pěsní! Jo nevim jak sě to bere ty pěsně. Kapku ich motě, ale co teho ešče je! A taněc? Joch byla strašně divoko do taňca! Muzika byla v ostatky a v krymaš hrola aji 2 dni. A potom svajby, na podzim gazdovské mše."

"Při žnivach u velkych sedlákův přes děň sě žnulo a večer po večeři muzika hrola a to sě zpivalo a tancovalo."

Žádné komentáře:

Okomentovat