O krojích na Ostravici a Starých Hamrech

Ze zápisků Věry Šejvlové, zakladatelky souboru Grunik

Dolina ostravická je styčným bodem čtyř velmi vyhraněných krojových oblastí: Slovenské hornokysucké, Lašské, Valašské a těšínské. Tím je právě oproti jiným oblastem neobyčejně zajímavý zdejší prastarý kroj obsahující praprvky všech čtyř velkých oblastí sousedních. Dává tušiti, že právě on byl vzorem, z něhož se v různých oblastech a podmínkách později odění vyvíjelo různě. Svou klasickou prostotou a jednoduchostí náleží plně k horské oblasti karpatské, jehož kroje si jsou tak blízké a dávají tušiti, že právě ony jsou pravzory. V detailu je kroj ostravický silně svébytný a rozlišuje přesně i stranu slezskou od moravské.

U všech našich krojů. Zatím co v nížině se pak tento kroj vyvíjel dle různých podmínek v nejrůznější známé formy, zůstal …… Kroj ve své patriarchální podobě.

Celé odění je z domácích tovarů – plátna, huně a vlny.
Mužský kroj

Muži mají černý klobouk se vzhůru ohrnutou střechou, plátěnou košili s černě vyšitým obojkem, červenou (u starců černou vestu) „ brunclek“ s dvojitou řadou kovových knoflíků s černými (u starců modrými) trapečky. Bílé huněné nohavice, huněné ponožky „kopytca“ na háčky a krpce s černými řemíčky. Přes ramena se přehodila haleny z šedé huně.

Kroj Beskyd
Informátoři: Charbulák, Mužíková - o svoji sestřenici Rozené Suchoňové, vdané Kubačákové

• Rukávce - volné nad zástěru, krátké, u krku obojek; nejstarší vůbec nebyl vyšívaný, jen plátěný proužek, svázaný vpředu šňůrkou, rukávy do manžet. Později se rukávce, obojek i manžety vyšily bílým hedvábím dírkovaný vzor, později se kupovaly většinou černé obojky a manžety.
• Sukně - černé, vrapované do slabých ½ lýtek, zástěry rovněž černé (modré) tlačencové, velmi málo nabírané.
• Rubač - s jedním ramínkem
• Punčochy - bílé, v zimě vlněné (původně asi shrnované), jmenují se „ furčaky“, na nohách šufece bílé mušelínové obtočené červenými řemíčky z krpců, nebo asi později kopytka s černým krajem.
• Hlava - čepec na vlasy a pak plachta, jedna strana asi 140-160 cm, druhá přes 2 metry. Úzká strana se dala přes hlavu, pod bradu a za krkem byl uzel, z něhož konce visely k ramenům; druhý konec úzký se položil přes ramena a uvázal pod bradou na prsou, takže vznikla na zádech loktuška – odtud i pozdějším plachtám přes rameno (kdy šátek na hlavu byl zvlášť) se říkalo loktušky.

Kroj Ostravice I
Informátorka paní Janošcová, o své matce Anně Závodné z Ostravice „ pod Smrčkem“ nar.cca 1846 – 1922.

• Hlava - čepec, šatka tibetová, 1 metr stříhaná z kusu, neb hedvábná s květy obšívaná krajkou až na 4 prsty širokou v barvě šátku bílá či krémová (nemusí být).
• Košula - dlouhá pod kolena zapjatá na knoflíčky, šitá vpředu se známkami, obojek s kraulem bohatě, bíle, vyšívaným a nabranými rukávy, nabírané buď do jednoduché manžety s černými „krepinkami“ (viz Mrkvová z Horečky o svoji stařence – mluví i o krepince při obojku) tak všité, nebo bílé tacle, vyšité bíle převázané stužkou většinou červenou. (též Lojkásková mluví při střence černých krepinkách).
• Kordulky - převážně sametové černé, mohly být i jemných barev a soukenné. ( nákres) V předu zapnutá na háčky, pak zlatou či stříbrnou šňůrkou šněrovaná kolem pozlacených knoflíků našitých sbíhavě v řadách, ve výstřihu černá krajka ( viz Chromcová), pak barevná stužka s kotulkami, pak 2-3 zlaté či stříbrné borty.
• Sukně - svatební je 12 šířek ze světlezeleného zipsu s bílými půlměsíčky (rips je úplně lehounký jako etamin a pásovaný zelené 2 a bílý 1, v zelených je vzorek), nebo byly žluté s černými kvítečky, neb bílé s modrými kolečky atd. Tmavé skoro nejsou. Též kartonové sukně a na lem se z rubu našil pás mušelínu obloukovitě vykrájený, který se silně naškrobil a při žehlení se vyznačil (škrobem roztahoval sukni a někdy byl zpevněn ještě proutkem – krinolína). Délka málo nad kotníky. Na líci borty neb krepinky až 8 řadami.
• Plachty - přes ramena
• Punčochy – huněné, páskované z jarmaku a šněrovací vysoké boty (dříve snad na punčochách kopýtka ze starých punčoch a krpce s červenými řemíčky, otočenými kolem kopýtka.

Kroj Ostravice II

Informátorka Chromcová Anežka, roz. Plucnarová, * 26. 12. 1875

• Hlava - má doma čepec, hedvábnice, tibetky i sametový tmavorudý šátek s třásněmi silnými a strojově vyšitým rohem.
• Košile - viz Janošcová, družky mají na bohatě nabraných rukávech (stažené tkaničkou zespoda) nad táflemi růžové pentle; často má košula i vyšitou bíle náprsenku.
• Sukně - 6 šířin ripsové světlé v létě podložené naškrobeným lemem vvvv, v zimě tmavší těžší štofové sukně vesměs skoro po kotníky, výše lemu zdobené bortami, šňůrami nebo krepinkou.
• Kordulky - vesměs černé sametové neb tmavomodré soukené, černá sametová, má do výstřihu černou krajku, od výstřihu bílou, středem krajek jde růžová pentla poskládaná s kotulkami, stejné růžové knoflíky; modrá soukenná má černou krajku do výstřihu, růžovou pentli s kotulkami, pak stříbrné či zlaté borty až na 2 prsty široké dvě řady knoflíčků sbíhané, často i zdobené hedvábnou šňůrkou v barvě pentle jako šněrováním svázanou nahoře.
• Nohy - v zimě páskované vlněné punčochy s vysokými šněrovacími boty nebo papuči, v létě (punčochy) nitěné s červenobílými 1 cm širokými pásky a botky nebo krpce a šufle.
• Plachty či vlňáky přes ramena.

Paní Chromcová pamatuje vyprávění své matky rodem z Ostravice, o shrnovaných punčochách, laskonce i neobyčejně široké černé tlačencové zástěře (sama z ní měla celou sukni), o rukávcích, které byly volně nad zástěrou. O rubači a volném stonku – viz Baraní.

Na kasionky a rukávce pamatují: Mrkvová, Lojkásek (pod Smrčkem), tchýně pana Přasličáka, Kubaláková atd. Ale nosili je jejich babičky zamlada.

Paní Chromcová o svlékání shrnovaných punčoch - její matka poručila synkovi, aby ji stáhnul punčochy; potáhl, doletěl až ke dveřím, ale punčocha ještě nebyla vyzuta. (Červené nebyly, spíš modré nebo černé)

Pí Valášková (sestra Chromcové) vykládala o kasonkách, zástěrách a modrofialových shrnovacích punčochách.

Kroj Řečica
Informátorka Anna Dudková, nar. 17.2.1865, o své matce Popelářové z Řečice, nar. cca 1840, zemřela cca 1915.

• Rukávce s černým nebo červeným obojkem, svázané pod krkem šnurku, nad rukávem bíle vyšívání, manžety červené. V pase sebrané a pevně přišité na tkaničku, která se vpředu zapínala na háček. Vpředu se zapínaly na knoflíčky a byly zdobené kotulkami. Obojky nosili a prodávali „ Zahořani“ ( Bečvanci), kteří měli rukávce bez tkaničky – volně v pase. Později se nosily k práci. Původní rukávce bez vyšitých pásků, jen s bílým vyšíváním nad ramenem.
• Sukně - plátno modře barvené, vrapované „ kasanka“.
• Zástěra - černá nebo modrá tlačencová.
• Punčochy - shrnované, barvy asi bílé; později níťované (má doma krásné vzory!). Na punčochách kopytka bílá s černým krajem, pak krpce s červeným řemíčkem. Řemíček se napřed dal kolem nohy asi na 3 prsty a pak se navlekl do krpca (dírky)
• Rubač - sukně z hrubšího, stonek z jemnějšího plátna, stonek hodně těsný bez ramínek; stonek má vpředu a vzadu poutko, tím se provlékne šňůrka, upevní přes rameno vpředu i vzadu.
• Hlava - čepec, velká plátěná šatka, na krajích vytažené nitky, takže vznikaly střapce asi na 3 prsty široké; váže se jak na Baraní, střední roh je bíle vyšitý.
• Plachta - neskládá se vůbec, užší strana přijde přes ramena a rohy se sváží na uzel. Kraje jsou vyšité zoubky bílými.

Doslovně potvrzeno Kaňakovou Veronikou v Řečici, ze Školen. Nar. 1862.

Kroj Gruň
Informátorka Veronika Švrčinová, na Buřonce, *1878

• Rukávce - s černým (či méně červeným obojkem) a manžetami, v pase zebrané do páska a zapnuté. Pásky většinou kupovali od Záhořanů a našívali na plátěné obojky.
• Kasonky, zástěry - dtto - jak na Baraní.
• Šatky - vzadu svázané, mušelín, čepce pod vlasy, na šňůrce zuby.

Kaňaková na Školenách o své střence - na nedělu kasonky bílé, fěrtuchy černé, na všechno tmavé kasobky; punčochy bílé nitěné, velké šátky.

Čepce nosí Hamrovice, Hamry, Gruň – celá slezská strana – do čela pod vlasy. V zoubkách je navlečena šňůrka.

Kroj Baraní
Informátorka Anna Gachová, žena rolníka Františka Gacha na Ostravici, rozená Charbuláková z Baraní, o svoji stařence Marii Březinové z Baraní (nar. cca 1845, zemřela cca 1930), rozené Suchoňové z Borsučí.

• Rukávce – střih přesně stejné jako Hrčava, ale nad pas (podle předložených); obojka a manžeta u starších černobílé (výšivka), u mladších červenobílé; steh a vzor nezná, šitá krajka jako Hrčava, původně bez; u krku obojek svázán u starších bílou, u mladších červenou stužkou; rukávce krátké, aby bylo vidět „stonek“ (tj. rubač nad pasem); zapnut (rubač) na jeden knoflík na rameni bílý vyšitý pásek. Místo žehlení se „vala“.
• Sukně - vrapovaná, černá, do slabých půl lýtek – „kasionka“.
• Zástěra – tmavě modrá, tlačencová jak Hračava, přeposky čevené, zelené nebo modré.
• Čepec síťovaný, ostravický.
• Šatka – nejstarší je asi 1 x 1 metr. Bílá cvilichová (plátno s lesklýmí kvítečky nebo kolečky), kraje mají malé třásničky; šátek se skládá do cipku, vpředu hodně trčí, otočí se pod bradou a vzadu uzel. Oba rožky pak vzadu dlouhé (sahají až na ramena), visí volně. Původně jedna plachta na hlavu i ramena (viz Mužíková).
• Plachta - složená na úzko z jemného tkaniva, kraje obháčkované
• Nohy - ovčí vlněné punčochy bílé, dole buď „kopytko“ ze staré punčochy nebo „šuferky“ malé onuce (jak pul malého šatku). Krpce s červeným řemyčkam (muži černým) , z něhož obtočená na noze manžetka na 3 prsty. Řamyček byl „ve troje“? „Stonek“ je z cvilichu teňučkeho vodorovně leskle pasečkovaneho (viz útržek)

Kroj Baraní - Borsučí
Informátorka Šaranková Veronika, nar. 1859, Baraní na Borsučí č. 372

• Rukávce - obojky i manžety bílé dírkové vyšívání
• Sukně- skládané neb nabírané vzadu bohaté, vpředu hladké z bílého cvilichu (je to surový damašek). Na to zástěry z bílého řídce tkaného plátna se vzorkem (viz ústřižek) nabrané.
• Hlava - s čepcem na vlasy a tibeovýn šatkem.
• Plachta - rozměry viz Mužíková; má plachtu asi 100 let starou a chce ji do hrobu – řídce tkaná se vzorkem.
• Punčochy - nítěné bílé

Tvrdí, že hlavně nevěsty byly celé bílé (Valašsko).

Kroj Javořina – Červík
Informátorka Červenková Barbara nar. 1866

Potvrdila doslovně vše, co Dudková z Ujmisk, jen šatky pamatuje jen tibetové a shrnované punčochy nepamatuje. Ale nové je, že čepce se při archaickém nosily nízko do čela (zubky na niti) a teprve později se začaly zvedat výše až na vlasy (potvrzeno na Javořině).

Kasionky později i bílé nabírané.

Dtto i Kokšová z Chovancovi, Kalusová u Hutí, Kaňaková z Řečice